O rodičích a dětech
Image

Stránky filmu ZDE

Román O rodičích a dětech je zajímavý svou svou jednoduchostí a prostotou. Na první pohled banální situace: Syn jde na procházku se svým otcem… Synovi je však přes čtyřicet, je grafik na voné noze (David Novotny). Žije s Martou, které je 26 let (Mariana Kroftová). Dokončila studia na filosofii linguistiku a pracuje doma na grantech. Otci je přes sedmdesát (Josef Somr). Je bývalý věděc-biolog. Klasický intelektuál v tom dobrém slova smyslu. Jediné, co tyto dva muže zdanlivě spojuje je to, že se jdou jednou za měsíc spolu projít. Nicméně je spojuje čtyřicet let společného života.

V brilantně vedeném dialogu se před námi odkrývají dějiny dvacátého století a všechny absurdity s ním spojené. Odkrývají se zde ta nejhlubší místa lidských vztahů. Odkrývají se staré resty, trápení a radosti. Posléze se na scéně se objeví VNUK(Luboš Kostelný), o kterém SYN 22 let nevěděl. Vnuk je Slovák. Narodil se v Martině, kde SYN sloužil na vojně. Táňa, jeho matka, přišla do jiného stavu, ale nic mu neřekla. Odváží se to až nýní při náhodném setkání v Praze. VNUK se okamžitě zakonponuje se do příběhu všech tří generací. Které ať dělají vše proto, aby každý žil vlastní život, tak na konci zjišťují, že jsou zpoutáni neviditelným genetickým poutem. Vše se mění jenom po formální stránce. Doba-kulisy, příběhy-postavy. Obsah je však stejný a evoluční síla si stejně dělá co chce. A též I tak odpovídá OTEC biolog na otázku SYNA v konci filmu:

SYN: Co je novýho?

OTEC: Prosimtebe, novýho neni na světě nic už dvě miliardy let, všechno jsou to jenom variace na téma uhlík, vodík, kyslík a dusík…